Mám ráda věci s příběhem.
Láska je sněhobílá. Láska na první pohled je věčná. Poprvé jsem ji slyšela při cestě autobusem. Dnes, když ji slyším potisící, jsem v tom autobuse znova. Směr Savonlinna.
Je o vánocích. Se sněhem, s teplotami hluboko pod bodem mrazu, tak, jak to Finsko umí. Je o bezdomovcích, o smutných věcech, které bílá peřina dokáže skrýt. Ale i přesto si uvědomíme, že "Liiisa z obchodu s masem už není mladá" a kolik takových Liis je všude kolem nás.... Když ji slyším, doufám v "kousek nebe pro nešťastné."
Now this is not the time or the place for a broken-hearted,
'cause this is the end of the rainbow
where no one can be too sad
No I don't wanna leave
but I must keep moving ahead
'cause my life belongs to the other side
behind the great ocean's waves
Bye bye, Hollywood Hills
I'm gonna miss you, wherever I go
I'm gonna come back to walk these streets again
Bye bye, Hollywood Hills forever
'cause this is the end of the rainbow
where no one can be too sad
No I don't wanna leave
but I must keep moving ahead
'cause my life belongs to the other side
behind the great ocean's waves
Bye bye, Hollywood Hills
I'm gonna miss you, wherever I go
I'm gonna come back to walk these streets again
Bye bye, Hollywood Hills forever
Nejsou to hollywoodské kopce. Je to cesta odkudkoliv. Cesta trajektem, když sleduji vzdalující se helsinský přístav. A na rtech: "Tak zase příště. Žádné navěky sbohem, ale brzy na shledanou." A když dnesk zavřu uči, na tom trajektu budu znovu. Zas a znova. Znova a zas.
Největšími lháři na světě jsou naše nejhorší obavy.
Těmto místům se budu ještě někdy jindy věnovat. Posvátné mohyly starých Sámů. Až nastane můj konec, rozprašte na nich můj prach.
Největší srdcovka. Protože "pod těmito hvězdami" se natáčí film s názvem Život.
Žádné komentáře:
Okomentovat