Krátké zamyšlení 18 minut po půlnoci.

Právě jsem se vrátila odtud. Možná trochu delší, než bych si přála, ne úplně to nejlepší, co jsem kdy viděla, ale stále koukatelné. Zaujala mě ale jiná věc. Stále ještě mě překvapuje, kolik lidí je schopných jít na operu v riflích, tričku, teniskách, ať už jen v jednom z těchto kousků, nebo v jejich kombinaci.

Tahle uniforma se mi nelíbí ani v běžném provozu, ale tam ji toleruji. Pro rohlíky ať si člověk chodí v čem chce. Neříkám, že by se do divadla mělo chodit rovnou ve velké večerní, ale nějaká ta úroveň by se udržet mohla.
Jediné, co s tím můžu dělat, je tiše nesouhlasit. Dneska si přece každý může nosit kam chce, co chce. Takže hurá do pohorek a zítra teda na tu Rusalku.

Za drátama...

Protože jsem se v posledních dvou týdnech starala o to, abych v nadcházejícím semestru pokud možno nemusela pohnout ani prstem a stále měla co jíst, nebyl samozřejmě na nějaké přispívání čas.
Takže dneska něco z posledního srpnového víkendu na připomenutí slunečního svitu a teploučka.

Hardegg, Rakousko