FALL MUST HAVES

Der Schatz im Silbersee

Národní park Plitvická jezera, v našich končinách známý díky kultovním Mayovkám, příběhům o Winnetouovi a jeho bílém bratru Old Shatterhandovi.

Že se podívám do Chorvatska, v to jsem nikdy nevěřila. Při pomyšlení na ně se mi před očima objeví pláže přecpané turisty, válejícími se na lehátkách a připomínajícími smečku tuleňů v posledním tažení. Co na tom, že je to přežitek a ve skutečnosti je Chorvatsko synonymem pro čisté pláže, modré moře a teplý písek mezi prsty. Romantika :)

Já jsem si romantiku užila i ve vnitrozemí. Návštěvu Plitvických jezer s čistým srdcem doporučím dál. Park tvoří 16 kaskádovitě uspořádaných jezer na řece Koraně, když budu citovat turistické průvodce, můžu dodat, že se zde nachází 140 vodopádů a 20 jeskyní. Od roku 1979 je park zařazen na seznamu Světového dědictví UNESCO. O zbytku vypovídají fotky, kterých je tentokrát, myslím, dost.

Na cestu jsem vytunelovala taťkovu skříň. Všiměte si stylové zelené tašky, jedná se o tzv. malou polní ČSLA, rok výroby někdy kolem roku 1960. Pásek je taky taťkův. Jinak sukně je tak trochu DIY, ještě loni jsem ji koupila jako šaty a ty jsem letos skamarádila s nůžkama :)

A to jsou oni, hrdinové mého dětství

Lace up

Před několika týdny jsem byla nadšená z koupě nových bot. Lososové espadrilky na platformě. Z H&M, viděla jsem je na víc lidech, letos hrozně populární. Vzhledem k tomu, že běžně nosím velikost 36, tak jsem si tam i jedny takové našla, jenže u vysokých bot je někdy potřeba koupit si o číslo menší. 35? Smůla. Celou dobu teda řeším nedržící pásek kolem paty, nadávám, nosím boty ve stylu pantoflí s páskem přišlápnutým a blbě trčícím do strany.....
A teď, ke konci léta, když už se dívám po podzimních, sem tam i zimních botách, konečně vymyslím mini zlepšovák, díky kterému ovšem pásek drží na místě jako přibitý. Přitom to bylo tak jednoduché :)

Day in DIY

Dnešek je ve znamení tvořivosti. Nechám za všechno mluvit fotky :)

O takových náušnicích jsem snila už celkem dlouho, možná si pamatujete na podobné, co jsem si koupila na Factory Fashion Marketu, červené, se dvěma pírky - málo. No a teď jsem narazila na tohle peří a v tom momentě jsem měla vymyšleno, jak to celé spáchám. Teď přijde na řadu objasnění té rozstříhané plechovky. Tu jsem použila pro ty dva plíšky, se kterými je peří spojené (ne moc prezentováníhodné, ale zato originální ;)

Zbyla mi hromada peří, takže tvořivosti není konec. Ráda bych teď zkusila něco jako tohle:

Tak držte palce.

Confession in Confession

Zanedbávám to tu. Silně. Ne za poslední měsíc, protože to bych snad i našla výmluvu na pracovní a dovolenkové vytížení, ale za celý ten půlrok tady na Spiders. Sice se můžu odvolat na zkouškové, zápočtové a školu celkově, taky na sem tam nějakou tu práci, ale nejspíš by mi stejně nikdo neuvěřil. Hlavní důvod, ten co za všechno může, je moje a ještě jednou moje, lenost :( Já to vážně napsala, vypadá to strašně, až  se za to hrozně stydím a nejradši bych hodně dlouho přidržela backspace.

Ráda bych slíbila, že se polepším, že nové příspěvky začnou přibývat častěji (přímo úměrně s jejich kvalitou) a s tím se snad zlepší i zpětná vazba ;). Jenže ne nadarmo se říká sliby - chyby.

Jo a předem bych ráda oznámila, že pokud by se někomu nezdála ok moje snížená aktivita od příští neděle zhruba do konce dalšího týdne, tak to si beru dovolenou. Beru s sebou i foťák a o to, co se chystám ten týden dělat, vás nepřipravím.

Následujícími fotkami rekapituluji posledních pár týdnů mé virtuální nepřítomnosti.

Na prvních fotkách je severomoravský zámek Hradec nad Moravicí, krásné místo, o jehož oblíbenosti svědčí, že za dobu mé návštěvy se v jeho areálu stačily vystřídat čtyři vdavekchtivé páry. I já, kdybych tuhle šťastnou událost někdy v budoucnu plánovala, zahrnula bych Hradec na seznam potenciálních míst k obřadu. I když je, pravda, od Brna trošku dál.

Poslední tři fotky jsou z NP Pyhä - Luosto, jehož největším vrcholkem je hora Noitatunturi. Leží ve Finsku, nedaleko za Severním polárním kruhem. Je to místo s magickou atmosférou, na které se každoročně velice ráda vracím. Ale o tom až jindy, mám je ve svém srdci takovým způsobem, že si zaslouží vlastní post.

Last minute in every minute

Sotva jsem se vrátila z jedné dovolené, i když spíše pracovní, stihla jsem všechno vyprat, uklidit kufry, blíží se čtvrtek a s ním další odjezd mimo domov. Čeká mě týden v Jeseníkách. Opět budu stát celý zítřek nad skříní a postupně z kufru vyřazovat letní šaty a nahrazovat je pohorkama a šusťákama :)

To jsem si myslela, že se budu do začátku semestru už jen poflakovat po okolí a najednou tolik nabídek ke zpestření monotónních prázdninových dnů (mimo Jeseníků mě čekají Plitvická jezera a Berlín). Těším se, až vám sem budu moct přihodit photopost s něčím, na co se dá dívat, aniž by se luštilo s lupou v rozmazaných flecích (narážím na výlet do znojemského podzemí).

Teď se můžete pokochat snad jen nad výsledkem mé čtrnáctidenní práce v pozici neohroženého archeologa Indiany Jonese

A pokud by to náhodou někoho vyděsilo, přidávám odkaz na něco, co mně poslední dva dny přináší dobrou náladu: