B - Day

Zítra se chystám na opravný termín zápočtového testu jednoho z předmětů, o kterých jsem si myslela, že zvládnout je, nebude problém. Chyba. Už teď, po prvním týdnu zkouškového, mám jistotu, že alespoň jeden předmět si za rok zopakuju :( Tak snad to zítra výjde a nepřidám si na opakovací seznam další.

Ten test ale není to, na co se soustředím zítra nejvíc. Čekejte po strašlivě dlouhé době zase jeden fotopost obsahující proměnu mých blond kudrlinek na něco ve stylu hnědé. Odstín si nechám poradit v kadeřnictví. A střih? Opět něco ve stylu: ,,Ať mě jde vidět a nevypadají tak téměř všichni!" Ale úplnou představu ještě nemám.

No nic, nechte se překvapit, jdu se na ten zítřek vyspat. A taky z víkendových narozeninových oslav ;)

Lazy time

Mám za sebou první zkoušku. Psychologie. Zachránila mě forma testu, ale to bylo asi v tomto zkouškovém to poslední, co se mi povedlo. Tak nějak tajně doufám, že nebylo, ale každoročně na jaře mě přepadává nechuť k učení a to jde pak všechno hrozně težko. Podle mého původního zkouškového harmonogramu jsem touto dobou měla mít za sebou písemnou z finštiny. Uhodl, kdo tipuje, že nemám. O víkendu se vesele přehlašovalo a oddalovalo.
Zítra mě čeká další z řady těch písemek, kdy si říkám, proč jen jsem na tu školu lezla. Ale jakmile dopíšu a odevzdám, čeká na mě kultura. Nesmím přece chybět na derniéře Tajemství zlatého draka. Neznáte? Snad něco tady. Některé věci můžu vidět klidně i potřetí a pořád se těším. A vůbec nepopírám svou slabost pro Dana Landu.
Ještě něco, co mi poslední tři dny hrozně zlepšuje náladu:

UUSI MAAILMANMESTARI

Po šestnácti letech se Finové stali mistry světa v hokeji. Po šestnácti letech se ve finále utkali se Švédy. Ale s tím rozdílem, že tehdejší výsledek 4 : 1 dokázali navýšit na 6 : 1.
Tímto jim chci vyjádřit moje nejvřelejší poděkování.
Kiitos!

Cinderella

Pokud by tu náhodou byl někdo, kdo by se těšil na fotopost z Drážďan, zklamu ho. 30 fotek, které jsem si dovezla, není nic, s čím bych se měla chlubit. Jediná omluva je, že to není moje chyba, ale selhání techniky. Na měsíc se budu muset rozloučit s foťákem a poslat ho do opravny, kde by ho snad mohli naučit znovu fotit.

Výlet se jinak vydařil. Až na první deštivý den celý zbytek týdne svítilo sluníčko.

Drážďany jsou malé, hezké a milé. Ale pouze v tom případě, že jsme ochotní vzít na milost desítky lidí tísnící se před Sixtinskou madonou, na náměstí před Frauenkirche a vrážející do nás lokty ve všudypřítomných frontách. Vrcholem návštevnické sezóny zdá se zde být začátek května.

V Drážďanech mají talentované pouliční umělce, nejkrásnější a nejlepší z nich byla houslistka před Zwingrem. Nebo taky paní v secesních šatech s pláštěm s tím nejkrásnějším růžičkovým vzorem. Chtěla jsem si ji vyfotit, ale schovala se pod deštník a utíkala pryč :(

V Drážďanech mají tu nejlepší tiramisu zmrzlinu a tu nejhnusnější pendrekovou zmrzlinu, kterou prodávají pod názvem latté. Takové klamání zákazníka...

Nedaleko Drážďan je zámek Moritzburg. Je to ten, kde Libuška Šafránková šudlala omrzlé okno, aby se podívala, kdo všechno dorazil na ples, ten, kde princezna Droběna vláčela po tanečním parketě prince a ten, na jehož schodech později Popelka nechala střevíček velikosti 36. Já si tam svou šestatřicítku zula schválně, bez spěchu, protože mě žádný princ nehonil, ani mi k tomu neprozpěvoval Karel Gott. Ale napodobit některou z filmových scén k tomu místu prostě patří.

Do Drážďan se jednou vrátím :)

DRESDEN

Od zítřka do pátku si užívám kouzla Drážďan. Mějte se tu krásně ;)