Švýcarsko

Vitznau

...městečko na břehu Vierstadtwaldsee, na týden náš domov

Nezapřeme v sobě, že jsme parta historiků, co svou dovolenou pokaždé zaměří patřičným směrem. I když jsme letos měli na programu návštěvu Bernu, Thunu, Luzernu, Zürichu a Vaduzu, a taky tůry po horách, byly v plánu i dvě pevnosti: Vitznau a Fürigen.

Vitznau funguje pro nadšence a milovníky netradičních zážitků i jako hotel. Jíte ze stejných talířů, jako vojáci před sedmdesáti lety, jídlo je uvařené podle tehdejší kuchařky, spíte na původních postelích a večerní zábavou budiž vám střílení z kuší po vzoru švýcarského hrdiny Wilhelma Tella. Samozřejmě si tyhle zážitky nocležník náležitě zaplatí. My měli jen dvouhodinovou prohlídku.

Fürigen - tady jsem nebyla tak nadšená, jako z Vitznau. Všechno za plexisklem, u vchodu dostanete papír s popisem a nazdar.

Obě pevnosti jsou vhloubeny do skály, nebýt vchodových objektů, běžný kolemjdoucí nezaznamená, že kolem nějaké pevnosti prochází. I střílny jsou tak šikovně zamaskované, že je těžké je při pohledu na skálu najít.

Výhled z pozorovatelny Festung Vitznau

Luzern

...s novým a starým dřevěným mostem a s částí městského opevnění

Tankové muzeum v Thunu se nachází přímo v areálu kasáren. Při vstupu si od nás vybrali doklady a při prohlídce nás hlídali tři vojáci.

Thun

Na okraji Thunu po proudu řeky Aar je přírodní koupaliště, kam většina Thunských obyvatel prostě doplave. Není nic vzácného, když vidíte skákat lidi z oken a z mostů do řeky, nebo je potkáváte v ulicích jen v plavkách.

Bern

V bernské katedrále se nesmělo fotit, ale tamní pieta na mě udělala takový dojem, že jsem zákaz musela porušit. Já z toho měla trochu výčitky, ale okolní Japonci nejspíš nerozuměli ani piktogramům, takže si ze zákazu nedělali vůbec těžkou hlavu.

Nemít zavřeno, jdu si je zkusit .) Oni jsou vůbec Švýcaři pohodáři, rádi se pořádně vyspí a v klidu naobědvají, takže když nějaký obchod otevírá v 10, od 12 do 14 zavře na oběd a v 16 zavře definitivně, není to žádná vzácnost.

Na zpáteční cestu jsme si naplánovali průjezd přes Klausenpass. Z údolí jsme vystoupali až do výšky 1 952m, chodili bosí po sněhu, koulovali se a následně sjeli zpátky do 35°C. Teplotní šok mi zajistil týdenní rýmu.

Krávy čekaly za každou zatáčkou. Nic jim neříká podívat se doprava doleva, než přejdou přes silnici. Prostě jdou, ale ono stejně nejde v těch zatáčkách jet nějak rychle.