Pokud by tu náhodou byl někdo, kdo by se těšil na fotopost z Drážďan, zklamu ho. 30 fotek, které jsem si dovezla, není nic, s čím bych se měla chlubit. Jediná omluva je, že to není moje chyba, ale selhání techniky. Na měsíc se budu muset rozloučit s foťákem a poslat ho do opravny, kde by ho snad mohli naučit znovu fotit.
Výlet se jinak vydařil. Až na první deštivý den celý zbytek týdne svítilo sluníčko.
Drážďany jsou malé, hezké a milé. Ale pouze v tom případě, že jsme ochotní vzít na milost desítky lidí tísnící se před Sixtinskou madonou, na náměstí před Frauenkirche a vrážející do nás lokty ve všudypřítomných frontách. Vrcholem návštevnické sezóny zdá se zde být začátek května.
V Drážďanech mají talentované pouliční umělce, nejkrásnější a nejlepší z nich byla houslistka před Zwingrem. Nebo taky paní v secesních šatech s pláštěm s tím nejkrásnějším růžičkovým vzorem. Chtěla jsem si ji vyfotit, ale schovala se pod deštník a utíkala pryč :(
V Drážďanech mají tu nejlepší tiramisu zmrzlinu a tu nejhnusnější pendrekovou zmrzlinu, kterou prodávají pod názvem latté. Takové klamání zákazníka...
Nedaleko Drážďan je zámek Moritzburg. Je to ten, kde Libuška Šafránková šudlala omrzlé okno, aby se podívala, kdo všechno dorazil na ples, ten, kde princezna Droběna vláčela po tanečním parketě prince a ten, na jehož schodech později Popelka nechala střevíček velikosti 36. Já si tam svou šestatřicítku zula schválně, bez spěchu, protože mě žádný princ nehonil, ani mi k tomu neprozpěvoval Karel Gott. Ale napodobit některou z filmových scén k tomu místu prostě patří.
Do Drážďan se jednou vrátím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat