Víno, brusinky a kokršpaněl

Hlásím se po včerejším plese. Byla to příležitost, jak konečně, týden před začátkem letního semestru, oslavit konec zkouškového. Taky způsob, jak potkat lidi, co jsem neviděla od maturity. Část večera jsem proklínala moment, kdy jsem se rozhodla nechat doma foťák a část večera jsem proklínala moment, kdy jsem se rozhodla neobout si tenisky. Ve výsledku mi tedy chybí kvalitní obrazová dokumentace a přebývají mi bolavé palce u noh. Abych si pořád jen nestěžovala, tak jsem se v první řadě dokonale bavila. Důkazem toho je můj návrat domů v ranních hodinách, dokonce i za světla.
V mojí honbě za tím nebýt obyčejná, protože na obyčejné lidi se rychle zapomíná, jsem mírně zaexperimentovala s barvou svých vlasů. Už nějaký ten rok nosím blond melír, ale teprve včera jsem se odhodlala k úplnému odbarvení. Pořád si nějak nemůžu zvyknout, když procházím kolem zrcadla, výkladu nebo jakékoliv jiné odrazové plochy koukám, kdože to tam vlastně jde. Když mě poprvé viděla moje sestra, cituji: ,,Ty vole, to je jak šlapka z 20. let." Přijatelnější komentář obsahoval slova: úplně, jako, Marilyn, Monroe. Ale vcelku byla kritika pozitivní. Hlavně, že jsem spokojená sama se sebou a bylo mě vidět v davu.
Abyste nemuseli koukat pořád jen na písmenka, našla jsem jednu fotku ze včerejšího večera, kde jsem ještě v relativně střízlivém stavu. Na kámošku vlevo jsem narazila poprvé po několika měsících a takových bylo víc a s každým se to shledání muselo přece oslavit.

Pokud k máte k mému peroxidovému účesu ve stylu kokršpaněl jakékoliv názory, připomínky, jen do toho. Do holeně Vás za to nekopnu a už vůbec Vám nedám pěstí.
Ještě jsem se málem zapomněla zmínit o mém neštěstí v nákupu lístků do tomboly. Pokud si jich koupím 20, tak 20 z nich bude nevýherních. Do včerejška tomu tak pravidelně bylo, ale něco se změnilo. Výhra číslo 52, balení kondomů. Ta krabice tam čekala vážně jen na mě. Konečně můžu začít s bohatým promiskuitním životem, čekám na to několik let.